Jak to vypadá, když se medik rozhodne vydat se vstříc léčbě krevních nádorů? Zeptali jsme se na osobní zkušenost přechodu ze školy do praxe jednoho z reálných hematoonkologů!

Za záhadou tumorů

Člověka musí práce bavit, a platí to i v medicíně.

Takže jsem si vybral jako svůj obor hematoonkologii, čili studium nádorových onemocnění krve. Není to zrovna něco, co lze jednoduše vysvětlit náhodnému známému u piva. Ale vždycky mě prostě zajímala onkologie – a “nádory” krve mi zkrátka přišly mnohem záhadnější než dnes už dobře prozkoumány solidní tumory. Takže hematoonkologie.

Ale nejde jenom o léčení čehosi, co mě z nějakého niterného důvodu zajímalo. Lákadlem byla i skutečnost, že hematoonkologie je také silně internistický obor. Člověk se tedy naučí řešit velice různorodé problémy. Nicméně, to vše už samozřejmě zjistíte až v okamžiku, kdy se o ten obor zajímáte mnohem detailněji než jen jako laik.

V současné době působím na Interní hematologické a onkologické klinice FN Brno. Jak jsem se sem dostal?

Ze školy jsem měl už trochu pozadí v onkologickém výzkumu, takže to na místní udělalo zřejmě dobrý dojem. Každopádně, žádné protěžování se nekonalo. Jednoduše jsem tam přišel, řekl jim, že bych na jejich pracovišti rád působil – a byl jsem tu!

Do cíle daleko

Jaké to tu je? Asi žádné překvápko. Čekal na mě klasický tabulkový plat, který nikoho neomráčí, ale je něčím, na co se dá připravit. O něco více mě potěšil velice mladý a velice ochotný kolektiv kolegů. Jsou svolní mi všechno vysvětlit a jsem ten poslední, kdo by si tu chtěl na personál stěžovat. A to, i když je tahle práce pro začínajícího lékaře prostě dost těžká.

Jedním z důvodů je i časová náročnost. Prací trávím určitě víc, než bych měl. Pravdou je, že jako začínající lékař člověk prakticky nic neví, a všechno trvá dlouho. Ve vzdělávání doktorů jsou zjevně určité mezery co do přípravy na praxi. Ale zároveň není nikdo, kdo tu práci udělá za vás, takže se pak při úkonech často zdržíte...

No a bohužel v českém zdravotnictví má každá nemocnice svůj vlastní způsob, jak kreativně obcházet zákoník práce a vyždímat ze zaměstnanců ještě nějaké ty hodiny služeb navíc. Zrovna u mne na pracovišti jsou ta čísla celkem vysoká. To je ale vlastně spíše systémový problém, která nemá moc smysl vyčítat té či oné klinice.

Připravit se tedy určitě můžete i na to, že mnoho volného času nebudete mít ani po konci studia. Dokonce i ten čas, co mi zbývá, se snažím vyplňovat samostudiem věcí, se kterými se potkávám v práci. To je tedy už moje vlastní iniciativa a snaha o další kariéru, takže tady si můžu stěžovat jenom sám na sebe…

Co dále?

Když se ohlédnu zpět, asi bych na svém nástupu nic neměnil. Už po velice krátké době – zhruba pár měsících – jsem začal sloužit. V menších nemocnicích to může trvat klidně rok. Malé a velké nemocnice mají ale typicky pořád svá pro a proti.

Větší nemocnice vám jako doktorovi podle mě poskytne komplexní možnosti vzdělání, ale zase tu je specializovanější prostředí. Člověk se tedy velmi dobře naučí dělat velice specifické věci, avšak za cenu menší obecné odbornosti.

Malá nemocnice to má se vzděláním mnohdy těžší, ale zase se člověk potká s mnoha problémy, které ve velké nemocnici řeší nějaký jiný specialista… Jako benefity vidím všechny tyto aspekty, proto vážně nedokážu říct, který je důležitější.

Kam se vydám dále? Dnes to už mám vcelku nalajnované. Atestaci samotnou zatím příliš neřeším, ale ve FN Brno je možné absolvovat veškeré předatestační vzdělání. Takže obecně je to celkem vyhlazený proces a neslyšel jsem, že by s ním lidé měli potíže.

A nejde jenom o některé byrokratické berličky podobného rázu. Myslím, že mám celkem jistotu stabilní práce a možnosti dalšího vzdělávání, i když můj obor není úplně z těch nejlepší co do finančního ocenění. Pokud vám jde hlavně o to, doporučuji spíš chirurgické obory, nebo z interních aspoň kardiologii.

Ale pokud vás zajímá hematoonkologie, chcete se jí věnovat a nemáte problém tomu dát hodně času, tak tuhle cestu můžu dalším medikům doporučit. Pokud chcete ale pohodu a pozvolný rozběh, tak to není asi nic pro vás. Já jsem se svým rozhodnutím zatím spokojen a žene mě dál moje láska k oboru.