Urologie nezní zrovna jako nejatraktivnější obor medicíny, ale opak může být pro mnohé pravou. Proč si někdo podobný obor vybere a jak vypadá realita? Zeptali jsme se na osobní zkušenost přechodu ze školy do praxe jednoho z nich.

 

Pozoruhodný obor – pokud jste chirurg

 

Věnuji se urologii. To sice pro mnohé lidi mimo medicínu zní sice jako úvod vtipu, ale z odborného hlediska je urologie fascinujícím nahlédnutím do toho, jak tiká významný komponent našeho organismus.

 

Zaujalo mne především široké spektrum zákroků, tedy otevřená chirurgie, laparoskopická i endoskopické výkony – pokud vás bere chirurgie, asi u každého zmíněného úkonu tušíte plejádu výzev ke zdolání. To ale nebyl jediný důvod, proč jsem se vydal na tuto dráhu, dále jsem také měl pocit, že se k operativě dostanu brzy, jelikož v urologii je třeba vykonávat i mnoho menších zákroků. Budu tedy méně času trávit nad knihami, a více nad pomáháním pacientům.

 

V tomto okamžiku mám před sebou základní kmen atestace, tedy 30 měsíců dohromady. Mám štěstí na působení na větší klinice, praxe je v tomto ohledu nedocenitelná. Chodil jsem na danou kliniku již před ukončením studia, což mi k získání pozice značně pomohlo. Štěstím bylo i to, že za prací jsem se stěhovat nemusel.

 

A neméně podstatné je i to, že vedle práce mám čas i na život. To by u jiných chirurgických oborů nemuselo být tak časté.

 

Rutinní obor

 

V urologii jsou úkony dobře plánovatelné dopředu, není to tak významný závod s časem jako v jiných chirurgických oborech. Trávím tak běžných 8 hodin denně bez služeb. Stává se, že zůstanu i déle, ale obvykle se tak děje z mojí vlastní iniciativy. Určitě mám tak dnes třeba více volného, než kolik jsem ho měl například během státnicování…

 

Co se týče platu, nebudu zabíhat do detailů, ale určitě je lepší, než kolik jsem sám očekával před nástupem. Tomu, že se člověk těší do práce, pomáhají i kolegové. Snaží se mne jako nováčka učit a dle mého skromného názoru jsou všichni excelentní ve své práci. Rozhodně si na místní lidi nemůžu stěžovat, takhle by to mělo vypadat všude.

 

Co je při pohledu nazpět trochu horší, je určité zklamání z rozdílu mezi výukou ve škole a finální realitou. Škola opravdu připraví člověka velmi málo na reálnou práci lékaře, a tím spíše je na každém z mediků, aby věnoval pozornost i dostatečné praxi a dalším způsobům, jak se na tento přechod připravit. Ale tím se už dostávám k tomu, co se po mne chce, čili zhodnocení své zkušenosti pro dnešní studenty…

 

Rada budoucím pokolením

 

Pokud má člověk zájem o chirurgii, tak je podle mě urologie rozhodně dobrá volba. Neudělal bych sám jinak nic jiného, a to byť třeba kardiochirurg má samozřejmě daleko honosnější pověst a věnuje se komplexnějším problémům. Ale i urologie ulevuje nejrůznějším pacientům z nesnází.

 

Čím jsem si méně jistý, je to, jakou volit praxi. Zatím si stále myslím, že lepší je volit větší nemocnici, ale starší kolegové mi naopak opakovaně říkají, že kdyby mohli znovu, tak začnou v malé nemocnici. Sám na to budu mít pevný názor asi až s časem, takže se m zeptejte třeba za pět nebo dvacet let.

 

Závěrem platí, že nástupem do nemocnice to pravé učení nekončí, ale teprve začíná. Mám v plánu se co nejlépe naučit svůj obor a odatestovat se, potom uvidím, kudy dále. Urologie má závěrem ještě jeden nečekaný benefit, umožňuje totiž také privátní praxi. To by jistě výhledově bylo skvělé, ale zatím je to stále také v mlze – i na tom je ale asi dobře znát, že to pravé „studium“ začíná až po škole.