Jsou přijímačky náročné?

Když jsme se zeptali studentů a studentek, třeba ve srovnání s Olomoucí vyšlo Brno rozhodně jako náročnější. Součástí vstupních otázek jsou totiž třebas i některé špeky, které se jinak probírají až ve 2. ročníku. S trochou snahy a logického uvažování na ně sice lze najít odpověď i bez odbornější přípravy, ale panikařícím lidem u přijímaček nejspíše příliš nepomůžou. Formulace byly například určitým způsobem místy schválně matoucí, avšak dalo se na ně odpovědět s těmi základy, který by student měl znát z předešlých let na střední.

Námi zpovídaná studentka však každopádně dala budoucím uchazečům jednu cennou radu: Nesnažte se naučit odpovědi na otázky z minulých let nazpaměť. Naučte se namísto toho přemýšlet nad každou otázkou a odpovědí a snažte si odvozovat, proč to tak je, a věřit svému úsudku. Nezalekněte se při první otázce, která zní moc složitě, protože to nutně neznamená, že je na ni i složitá odpověď, často právě naopak.

Na co si dát v prváku pozor?

OK, dejme tomu, že jste se přes přijímačky (třeba i díky našim přípravným kurzům, ba dum tss) dostali, vše řádně oslavili, přestěhovali se do Brna a razíte na první hodinu! Před tím čím si dát většího majzla? Určitě je pověstná anatomie. To asi nikoho nepřekvapí, protože předmět obchází pověst na každé lékařské fakultě u nás (nejen). Anatomie je první velkou zkouškou vůbec, na kterou je nutné se připravovat po celý rok a nejde si prostě ke studiu jenom vyhradit pár nocí a větší porci kávy jeden víkend před zkouškou.

Přemíra práce svádí k tomu, vše dohnat s odkladem, ale to naši studenti určitě nedoporučují. Jakmile anatomii jednou vynecháte, nebudete do konce roku stíhat. Předmět totiž obsahuje skoro až nelidské množství informací a o to náročnější to je pro člověka, který je prvním rokem na vysoké škole a ještě netuší, jak si rozvrhnout učení tak, aby mu to vyhovovalo. Člověk musí přijmout fakt, že tomu bude muset holt většinu svého času obětovat a že už to není taková brnkačka jako na střední.

Kde naopak můžete trochu zvolnit?

Výše uvedené neznamená, že prvák na Masaryčce jsou jenom pot, kofein a slzy. Trochu volnější přístup je možné určitě zvolit z zkoušek menšího kalibru, jako jsou zkoušky kolokviální, např. první pomoc či ochrana a podpora zdraví, na které se dá naučit během dvou dnů. Některým odvážlivcům však prý stačí i o den míň či jsou schopni se na to podívat pár hodin před zkouškou.

Další volnější prostor dává latina a biologie. Latina je sice ze začátku náročná, ale tím, že se vše postupně opakuje stále dokola, tak si to člověk zapamatuje. Biologie se odráží od znalostí ze střední školy, které se vždy studenti naučí na přijímačky, tudíž je mají živě v pamětí. Většina hodin prvního semestru jsou opakovací a ty další přidávají postupně nové informace či klinické poznatky, které mohou být pro spoustu lidí nové, avšak ne neuchopitelné.

Kolik termínů je řádných?

Během řádného zkouškového má každý student celkem 3 pokusy. Je zde také možnost (pokud předmět není prerekvizita na další semestr) si nechat třeba 3. pokus na další zkouškové období. Pokud student neudělá zkoušku na 3. pokus, zapisuje se mu předmět jako tzv. opakovaný a musí znovu absolvovat celý předmět včetně cvičení, seminářů atd. V tomto okamžiku pak student dělá zkoušku v řádném období za rok, nemůže si ji přesunout jen na další semestr (př. pokud neudělám fyziologii v létě 2. ročníku na 3. pokus, musím celý příští rok chodit znovu na všechna cvičení a semináře z fyziologie, která jsem tento rok již absolvovala, a zkoušku dělat přesně za rok zase v letním zkouškovém spolu s druháky). Na toto zkouškové však zůstávají už jen 2 poslední pokusy, eventuelně 3., kdy musí svolit sám děkan na základě dopisu, pokud se nemýlím.

Jsou zkoušky spíše ústní/písemné nebo bývají většinou kombinace?

Většina zkoušek prekliniky do 3. ročníku jsou vždy kombinované (písemný test a pak ústní), velmi často bývá součástí také praktická zkouška, takže se skládají v podstatě ze 3 částí. Najdeme i výjimky, kde jsou pouze testy písemné, většinou menší zkoušky typu kolokvia z OPZ nebo biologie. Z klinických zatím moc nevím, ale tuším, že klinická genetika je jen písemná, ale zkoušku budu mít až za rok, tak nechci mystifikovat. Od kliniky už jsou většinou jen ústní zkoušky, popř. s praktickými částmi.

Jaký bývá propad u zkoušek?

Záleží to ročník od ročníku. U jednoho ročníku je propad bohužel velký, např. přes 100 lidí, u dalšího zase méně. Netroufnu si úplně říct, kolik je to přesně, protože to tolik nesleduju. Ví to spíše sami zkoušející. Ale odhadem si myslím, že tak kolem 20-30 studentů u každé větší zkoušky, ne-li více. Záleží opět na předmětu, ročníku, ‚konstelaci hvězd‘ a jiných faktorech.

Jaká je obecně ochota vyučujících a studijního oddělení?

Co se týče studijního oddělení, zkušenost je samozřejmě individuální. Námi dotázaná studentka se ale domluvila na všem podstatném. U vyučujících to podobně záleží na člověka od člověka. Většinou vyučující po rozmluvě však vždy vychází vstříc.

Padla! Kde se člověk může dobře najíst a pobavit?

Žádný den na medicíně není tak dlouhý, aby student či studentka jenom ležel v knihovně a na seminářích. Pokud máte hlouběji do kapsy, přes den se můžete jít levně najíst do klasické studentské menty. Každý student si tam přijde na své. Kdo volí méně formální prostředí, existují i různé restaurace, např. Dřevěný vlk u Zelňáku, v kterém se vaří výborně a za dobrou cenu.

Tím se dostáváme i k večernímu životu. Když počítáme i medické akce, pobavení lze najít v klubech při příležitosti půlení čtvrťáků, které se koná každoročně na Flédě, či Appendix, který je spíš takovou seznamovací akcí pro prváky. Jinak dále Kytarovačka, která se také koná často a potěší nejen kytarové fajnšmekry. I ne-medické akce jsou fajn, například picí souboj mezi fakultami, který se koná vždy na podzim. Dvojnásobně potěší zájemce o karcinomy jater a/nebo adiktologii. Pro studenty, kteří mají radši poklidný večer mimo klub, se naskýtá možnost nespočetných hospůdek, ale i různých zábavných středisek.

OK, ale jak často se může pobavit?

Medicína je objektivně náročnější. Člověk ví celou dobu, že se vydal na velmi náročnou cestu, avšak jsou chvíle na škole, které ho v mnohém až nepříjemně překvapí. Takže nelze čekat, že hýřit můžete noc co noc (alespoň pokud chcete dojít dále). Relativně volnější studentský život, pokud se tomu tak dá na medicíně říkat, začíná spíše až od druháku, kdy student nemusí každý den sedět s knihou Čiháka u stolu.

Záleží samože na povaze člověk, zda je víc poklidný nebo party-typ. Pokud ale chcete společensky aktivnější život, budete muset spíše volit jiný obor. Námi dotázaní studenti tipují, že za semetr měli dvě až tři větší párty, a trochu větší počet menších posezení – ale zjevně nic, o čem by nutně psal Bukowsky.

Tak či onak je rozhodně zdravé si nějakou volnočasovou aktivitu najít. Je třeba si zanechat určité hobby a najít si aspoň jednu hodinu týdně, kdy člověk vypne a věnuje se této věci. Obzvlášť v prváku byste se totiž jinak sami mohli při maximálním vypětí dostat do péči odborníků.

Kde bydlet, jak jezdit, a co sociální život?

Samozřejmě, nejen párty a studiem je člověk živ! V první řadě je třeba otázkou, kde je totiž živ. Ceny bydlení jsou samozřejmě úměrné lokalitě, ale o tom více v naší ekonomické analýze. Pro medicínu zvláště je nejspíše lepší volbou hledat spíše privát nežli koleje, protože si tak člověk snáze najde klidnější byt vhodnější pro studium. Také není třeba nadále řešit každoroční stres, že se na vás nedostane pokoj na kolejích. Izolace se bát nemusíte – i na privátech je možné mít rozumné spolubydlící z různých oborů, abyste se dozvěděli něco mimo svůj obor a poznali jiné kontakty!

Stran dopravy si v Brně obvykle vystačíte s nohama anebo MHD. Doprava po městě zabírá typicky 15 až 20 minut, pokud nežijete někde echt stranou, zastávky jsou obvykle v dosahu několikaminutové procházky. Linky jezdí obvykle na čas a fakulta je dopravně dobře obsloužená. Takže pokud zvolíte bydlení mimo centrum, investice do MHD se pořád může vyplatit. Je sice nutno rovněž počítat s horší dostupností Brna skrze vlaky, ale bez toho by život na jihu zkrátka nebyl tou pravou zábavou!