Poznejte další okamžik, kdy se rodila moderní medicína. Tentokrát doslova – totiž v díle o zrodu prvního "dítěte ze zkumavky". Letní seriál MUDRstart pokračuje svým dalším dílem.
Léčba lidské neplodnosti je i dnes velkou "alchymií", v níž je celá řada jednotlivých mechanismů stále nedostatečně prozkoumaná. Ačkoliv jednotlivé kroky, kdy se z oplozeného vajíčka stává embryo, jsou samozřejmě známy dobře, detailní biochemické mechanismy daných kroků jsou předmětem setrvalého výzkumu. Jinými slovy: v léčbě neplodnosti je stále mnohé co zlepšovat!
Přesto došlo na jeden významný skok kupředu již celých 43 let zpátky skrze zrod prvního "dítěte ze zkumavky".
Neplodnost jako problém?
Vlivem přirozených důvodů je v populaci dlouhodobě neplodných zhruba 5 procent lidí. Ačkoliv se čas od času vytahují děsivá tvrzení například o "rychlém snižování počtu spermií u mužů", v reálu na významný nárůst obecné neplodnosti nedochází. Konec konců, k oplození vajíčka je de facto nutná jen "jediná" spermie. Minimálně od příchodu in vitro fertilizace.
Od roku 1980 sice došlo na 4% nárůst neplodných párů, to je však dáno především posunutím věku, kdy se ony páry snaží potomstvo počít. Vzdor obavám, že se "lidstvo stává neplodné kvůli znečištění a nemocem" tak, zdá se, čistě ze zdravotního hlediska neplodnost zůstává zhruba stejným úskalím jako dříve. Navíc dnes již medicína může neplodným párům pomoct díky technice in vitro fertilizace.
Jejím produktům se v češtině říká "děti ze zkumavky" a v angličtině byl vžitý obdobný výraz "test tube babitů. Ve skutečnosti nicméně proces fertilizace zkumavky neobsahuje – vystačí si totiž s Petriho miskami.
Uvidíme za 9 měsíců
V miskách jsou kultivována embrya inseminována posléze spermiemi. Obě musejí být samozřejmě prvotně odebrána dárcům. V případě pacientky proto dochází na hormonální stimulaci vaječníků, v nichž dozraje více vajíček najednou, která jsou poté odebrána biopsií. Odběr samotný zabere pár desítek minut, dnes jde již o vcelku rutinní zákrok.
V případě mužského dárce je proces zisku tkáně podstatně jednodušší, a typicky i příjemnější. Není-li však tradiční metoda získání spermií možná, lze je také odebrat přímo z varlat či nadvarlat pacienta. Proces odběru je dnes již také běžný, obstarává jej běžně urolog.
Vajíčko se pak se spermiemi setká v laboratorních podmínkách dvěma metodami. Buď prostým smýcházím v Petriho misce, kde je oplození ponecháno náhodě, anebo vpravením spermií do vajíčka s pomocí intracytoplazmatické injekce. To je ona technika, kdy je do vajíčka sledovaného mikroskopem velmi jemně vpravena spermie. Obě metody se můžou lišit podle toho, co je důvodem neplodnosti páru. statisticky si muži a ženy nemají co vyčítat. 20-30 procent párové neplodností je způsobeno mužskou neplodností, 20-35 procent ženskou, a zbytek kombinovanými problémy obou dvou. 10-20 procent neplodností pak není objasněno.
Oplozená vajíčka jsou sledována po dobu tří dnů, po nichž jsou vítězové skrze děložní krček vpraveni do těla matky. Typicky se tak stává v počtu 1 či 2 embryií pro zvýšení šancí úspěchu. Zbylá velmi ranná embrya jsou zmražena či v případě souhlasu pacientů použita pro vědecké účely. Jde-li vše následně hladce, zhruba o devět měsíců později lze defintivně konstatovat, zdali měl celý zákrok smysl...
Kroky k fertilizaci
První úvahy vedoucí k in vitro fertilizaci přišly již v okamžiku, kdy vědce napadlo, co asi vajíčko a spermie budou pohromadě. Již v roce 1935 Gregory Pincus oznámil, že se mu podařilo dosáhnout úspěšné in vitro fertilizace u králíka – bohužel však jeho pokus nikdo nebyl s to replikovat. Vážnější snahy o fertilizaci se tak datují až do roku 1953, kdy australský výzkumník John Rock provedl první potvrzenou extrakci vajíčka. Šlo o nutný krok v pilování technik, které měly přinést novou lékařskou terapii.
Na rok 1959 připadl ve Worchesteru první porod živého králíka vytvořeného metodou in vitro fertilizace. Od zvířecího modelu k lidem mělo uběhnout jenom 19 let. Za výzkum byl odpovědný původem čínský výzkumník Min Chueh Chang, jehož lze právem považovat za hlavního průkopníka celé in vitro fertilizace. Od okamžiku, kdy totiž dokázal, že technika je možná s králíky, bylo jenom otázkou času a schválení etickými orgány, kdy se to povede i s lidmi.
V roce 1973 tak byla oznámeno nejenom první úspěšné oplodnění lidského vajíčka, ale také zavedení do pacientky! Mělo se však bohužel jednat o neúspěch – embryo totiž nepostoupilo do dalších fází vývoje, a došlo tak na takzvané "biochemické těhotenství", čili v zásadě velmi brzké potracení plodu. V dalších letech následovalo několik neúspěšných pokusů, řada ústavů se však rozhodla dát experimentům prozatím stopku. In vitro fertilizace byla mnohdy vnímána skrz prsty, a neúspěšné pokusy její renomé příliš nezlepšovaly.
Patrick Steptoe a Robert Edward se tak mohli v roce 1978 zapsat do dějin jako první pionýři, kterým se fertilizace nejenom povedla, ale rovněž vedla k porodu zdravé holčičky!
Na rozdíl od jiných milníkům medicíny nebyl úspěch in vitro fertilizace nijak zásadně dramatický. Šlo o sérii pokusů, omylů a návrat, než se podařilo na 25. července 1978 dát život malé holčičce pojmenované Louise Brown. Vlastně lze říct, že IFV technika byla tak snadná, že v dalších letech rychle následovala řada dalších "dětí ze zkumavky". Druhé dítě ostatně pochází z úřady neschválených "domácích" pokusů indického doktora Subashe Mukhopadyaye, který in vitro fertilizaci dovedl provést bez odborných nástrojů!
I relativní jednoduchost je však důvodem toho, proč se umělé oplodnění mohlo tak rychle stát metodou, která může rutinně pomáhat neplodným párům.
První dítě... které má první dítě
BBC po porodu Louise uvnitř střežené nemocnice v roce 1978 oznámila, že o umělé oplodnění rychle požádalo přes 10 tisíc Britů! Slyšet byly i kritici. Římskokatolický kardinál Gordon Gray vyjádřil "silné námitky" církve, když sdělil, že nová technika u něj "vyvolává vážné obavy o možných důsledcích (umělého oplodnění) pro budoucnost".
Louise Brown je dnes stále naživu – v roce 2007 se dokonce sama stala matkou, když porodila chlapečka Camerona. Jeho početí bylo zcela přirozené, bez pomoci in vitro fertilizace. Louise je stále zdravou ženou, ačkoliv se v rozhovorech občas zmínila o tom, že se jako dítě ve škola dočkala "úšklebků" za to, že je "dítětem ze zkumavky".
Některé problémy medicína zkrátka vyřešit nemůže. In vitro fertilizace ale od svého vynálezu ulehčila život mnoha párům, které se snaží počít – ačkoliv bohužel ani sama o sobě zatím nevyřešila *všechny* případy neplodnosti. Výzkumníkům stojícím za technikou se ale podařilo také poodkrýt více o tom, jak vzniká život – a zahájit též první významnou kontroverzi kolem "hraní si na boha". O 43 let poté však málokoho napadne, že by "děti ze zkumavky" měly být něčím významně odlišné, nebo že by šlo o roboty.
Dnes, kdy již víc jak rok nazpět došlo v Číně na porod prvních geneticky modifikovaných dětí, připomněla mezinárodní kontroverze kolem experimentu znovu rok 1978. Čínský pokus, v jehož důsledku se narodily holčičky Anna a Lulu (a neznámé třetí dítě), byl samozřejmě v řadě aspektů odlišný. I většina vědecké obce pokus odsoudila jako uspěchaný - při dnešních znalostech genomu je stále neetické riskovat, že zásah do lidské DNA může způsobit dítěti problémy v budoucnu. Cílem výzkumu je zatím spíše léčit dědičné choroby u dospělých, než u dětí.
Motivací za zrodem Anny a Lulu byla ale opět snaha pomoct s početím u párů, kde byl jeden z rodičů HIV pozitivní. Modifikace u Anny a Lulu měla za cíl indukovat právě přirozenou imunitu vůči HIV, nic jiného. Opět se přitom objevily teze o tom, že došlo na zrod "první umělých dětí", které pamětníkům roku 1978 musely leccos připomenout.
Hranice toho, co znamená asistovaná reprodukce, se v průběhu let posouvají, a lze si jistě představit, že se posunou znovu i v budoucnu. Dojde-li medicína k možnosti vyléčit všechny případy neplodnosti, bude to dozajista mít opět své kritiky. Prvořadým úkolem lékařů a lékařek má být však pomoc svým pacientům – a to je něco, v čem in vitro fertilizace rozhodně nabídla 43 let nazpět silnou, pomocnou ruku.
Komentáře k článku