Jak se studuje medicína v Keni?

Všechno to začalo, když mi bylo snad osm let. Při hraní jsem si nalomila loket a na na dva nebo tři měsíce mě to dostalo do nemocnice. Příliš jsem tu ale netrpěla. Naopak jsem začala obdivovat práci chirurgů a lékařů, kteří se o mě starali. A tak začal můj sen. Tolik jsem chtěla být jako oni. 

Dnes tenhle sen začínám žít. 

Nedávno mi skončili prázdniny a začal 4. rok mého studia medicíny. Studuji na Lékařské fakultě Univesity of Nairobi, v hlavním městě Keni. Škola byla postavena v areálu největší keňské nemocnice – Národní nemocnice Kenyatta, kde se studenti učí, jak být dobrým lékařem. Vidím v tom velkou výhodu, že díky blízkosti velké nemocnice je značná část našeho studia prodchnutá praktickou stránkou. 

Protože jsem nedostala přidělenou kolej, bydlím u sestry. Život studenta medicíny obvykle vyžaduje mnoho obětí. Patří k nim časná rána, probdělé noci nebo nevalný společenský a osobní život. Do školy chodím již v 6:30 ráno a zůstávám tu do 9–10 hodin do večera. Přednášky začínají v 8:00 a končí v 17:00, zbytek času  je ponecháno osobnímu a skupinovému studiu. Proto mnoho studentů obětuje studiu prakticky veškerý zbytek soukromí. Neděli se ale snažím mít volnou, jako svůj odpočinkový den, kdy mám čas se věnovat chvíli i sama sobě a svým přátelům, ale občas mi to naruší přípravy na zkoušky. 

Dle mého názoru není studium medicíny až tak těžké, avšak nese s sebou velké množství práce. Mnohdy je toho k přečtení víc, než se dá mezi semináři stíhat. Ale zároveň nemáte možnost nijak dohnat přednášky, které vám utečou. 

To vše navíc stojí nemalé školné. Je známo, že na naší univerzitě je studium medicíny nejdražší ve srovnání se všemi ostatními typy studia. Sama platím celkem 475 000 keňských šilinků ročně (cca. 100 tisíc korun, průměrný Keňan je zhruba třináctkrát chudší, pozn. redaktora), a to bez kapesného a dalších výdajů na život. Během studií nepracuji, stále jsem závislá na své sestře a na patronech, kteří mě finančně podporují. Pár studentům financují studium vládní programy. Ale jsem už za polovinou, takže snad vše dopadne dobře. Ve škole strávím celkem šest let. Sedmý rok je věnované klinické praxi. 

Od první přihlášky už uteklo tolik času. Na začátku, ještě na střední škole, si Keňané během posledního ročníku vybírají zvolenou vysokou školu – pokud na nějakou chtějí jít. Dostali jsme seznamy oborů  a univerzit, a všeho, co nabízejí, plus požadované body a známky pro přijetí. Studenti pak mají tři pokusy  pro výběr oborů a univerzit. Výsledky prvního kola jsou zařazeny do on-line databáze univerzit, které si pak z nich vybírají vhodné kandidáty. Ti nevybraní pak mají další pokus pro výběr navazujícího studia. 

Závěrečné testy na střední škole, naše verze maturity, jsou pak rozhodující. Říká se tomu Keňské osvědčení o středoškolském vzdělání; všichni studenti zkoušku absolvují před nástupem na vysokou bez ohledu na obor, na který se chtějí přihlásit.

Na medicíně však studují i zahraniční studenti z Indie, Anglie, Konga, Tanzanie, Súdánu, Nigérie a dalších zemí. Všechny z nich samozřejmě neznám. Ale jsem si teď celkem jistá, že studenta z Čech nemáme. Z toho, co jsem, je studium medicíny v Keni obecně podobné jiným zemím. Vím jen o pár odlišných detailech, třeba že v Rusku musí zahraniční studenti absolvovat předškolní medicínský program, kde se seznámí se svým okolím a naučí se jazyk daného regionu.

Za dva roky pak přijde konec mého studia a nastoupím klinickou praxi. Při té se studenti starají o pacienty, kteří jsou přijati do nemocnice, a tlumočí jejich anamnézu primářům, specialistům a profesorům. Studenti zároveň dostanou tzv. logbook, tabulku, kam se evidují různé procedury, které by měli při své praxi absolvovat, jako podání injekce nebo různé zákroky. 
Pak jsou na řadě finální testy celého studia. Každý student medicíny musí absolvovat písemnou a klinickou zkoušku.

Písemná zkouška má otázky s možnostmi výběru z několika odpovědí, otázky s krátkou otevřenou odpovědí a eseje. Klinická zkouška je ústní, krátká prohlídka pacienta, jeho životních funkcí a anatomie, a dlouhá, která obsahuje konzultaci nad pacientovým případem s profesory a seniorními kolegy.

Když vše dobře dopadne, skutečně začnu žít svůj sen o tom, že se stanu doktorkou. 

Ty pravé výzvy ale teprve přijdou. Zajímá mě, jak budu reagovat, až budu skutečně odpovědná za lidské životy. Když se nad tím zamyslíte, je to vlastně děsivé. Obzvláště v situacích, kdy můžete pro pacienta udělat jenom velmi málo. Ale vědět, že právě vy jste mostem mezi životem a smrtí, to vás ve studiích opravdu drží na nohou. Protože si musíte být jistí, že děláte maximum, abyste zabránili náhodným úmrtím nebo úmrtím z nedbalosti. Vyžaduje to od lékařů, oproti jiným oborům, výjimečné oběti, ale dává jim to i výjimečnou odměnu. 

--- Autor článku: Tým MUDRstart.cz
Sdílet článek

Komentáře k článku

Newsletter o studiu medicíny, farmacie, veteriny

Rychlý kontakt