Karin Iková studuje biologii na Přírodovědecké fakultě v Univerzity Komenského Bratislavě. A také má svůj popularizační kanál Karin Chemistry na Instagramu. Pustili jsme se s ní proto do řeči o tom, co zkoumala v minulosti a co bude v budoucnosti!

Jak ses dostala k vědě a co tě k tomu motivovalo?

No v podstatě mě věda bavila už od malička, protože jsem ráda sledovala dokumenty o vesmíru. Už když jsem byla malá. Když jsem pak nastoupila na základní školu a začali jsme pracovat s mikroskopem a se vzorky, byla jsem unešena. Okamžitě jsem chtěla vlastní mikroskop doma. Pamatuju se, jak jsem si nasbírala rostlinky, zpracovala z nich preparáty a tak dále. Měla jsem v sobě vždy takovou tužbu prozkoumávat věci.

Na druhém stupni jsme měli chemický kroužek, kde jsem si ještě více rozšířila svoji lásku k vědě. Chodila jsem na různé chemické soutěže, objevy, a pokračovalo to i na střední škole. Takže se to tak postupně vyvíjelo, ale ta láska k vědě u mě byla odmalička.

Myslíš, že kdyby ti namísto mikroskopu tehdy ukázali teleskop, měla bys dnes spíše kanál Karin Astronomy?

Já jsem ale měla i teleskop! Já jsem byla na všecky směry v té vědě! Ale chemie mě zaujala nejvíce...

A tím, že jsem měla na střední chemické škole málo biologie, tak si ji musím doplnit na výšce. A vím, že bych se k tomu sama nedokopala. Takže jsem pak zvolila biologii. Nyní jdu do třetího ročníku, takže už máme zaměření, a pokračuji dále fyziologií živočichů.

A jaké je teda tvoje přímé, úzké zaměření? O co se zajímáš podrobněji?

Toho je více. Během střední jsem se dost zabývala toxicitou hliníku. V podstatě jsem nabrala vzorky potravin, kosmetiky a léků, a stanovovala jsem přítomné množství hliníku. Našla jsem různé zajímavé příklady. Lidi se třeba ohledně hliníku bojí očkovacích látek, ale u mě vyšší hladiny vyšly i v antiperspirantech.

Naštěstí antiperspiranty tolik lidí nepoužívá, takže jsou v bezpečí... Každopádně, tohle jsi už dělala na střední škole, ano?

Ano, to bylo už během střední.

To je poměrně rozsáhlá aktivita. Měla jsi na škole nějakého mentora, nebo jiného podporovatele?

No původně jsme chtěla mít tým lidí, ale z toho sešlo. Lidí byli nadšení z možností jezdit na soutěže a být populární, ale všechno nechtěli na to dost pracovat. Takže jsem si všechno musela udělat sama. Ale to mi nevadilo. Spíše mě to motivovalo. Na střední škole jsme ale neměli dostatečné vybavení, takže jsem musela už tehdy spolupracovat s různými univerzitami, které jsem v podstatě obvolávala já. Někde se mi vysmáli a řekli mi 'ty máš 15, 16 roků a chceš dělat na výzkumu? Čau!', ale jinde mi řekli 'super, jsi mladá a už se zajímáš o výzkum'. Pomohly mi i různé grantové výzvy. Ti, kteří jsou ve vědě, asi ví, kolik stojí jeden gram nějaké vzácnější chemikálie. Takže za mě super, že podobné grantové výzvy vůbec existují. No, a v podstatě tomu jsem se věnoval celou střední. Jde to dělat i v jednom člověkovi. Je ale třeba, aby tomu svému projektu věřil.

No a když půjdeme teda dále za tu střední školu, tak jsi mluvila o živočiších...

A ještě jsem se jeden semestr věnovala světelnému znečištění. Živočichům se budu věnovat až nyní a v budoucnu, kde mě budou zajímat emoce živočichů. Bude to takový mix i spolu s umělými inteligencemi, ale hrozně se na to těším.

Dobře, tak když se vrátíme ke světelnému znečištění – předpokládám, že ty ses tomu věnovala z biologického hlediska. My tu občas máme astronomy, kteří to nemají rádi kvůli tomu, že jim to hází "odrazy" do teleskopů. Co zaujalo tebe z tvého pohledu?

V podstatě jsem se tomu věnovala jenom krátce. Ale jde o to, že to nevadí jenom astronomům, ale ovlivňuje to i nás a jiné živočichy. Celý život se vyvinul při střídání světla a tmy. Takže v noci, když spíme, a potřebujeme dostatečnou tmu, která tu vždy byla – neměli jsme tu kdysi takové množství světla i v noci – tím se nám snižuje produkce melatoninu, tedy hormonu, který potřebujeme ke kvalitnímu spánku a životu. Ale nejde jen o nás. Například želvy líhnoucí se na plážích vědí, že po vylíhnutí mají jít do moře. Nejspíše to ví díky odrazu světla z Měsíce na mořské hladině. Jenže podél pláží jsou dnes krásně nasvícené hotely a další lidské stavby. Což je mega pro nás, ale ne moc pro ty želvy. Lidská chyba je zmate a želvy vyrazí špatným směrem a uhynou.

Taktéž některé druhy brouků se pohybují díky intenzitě svitu z Mléčné dráhy. Nedokážou rozeznat konkrétní souhvězdí, ale celkový svit ano. A vlivem výrazného světelného znečištění může být též dezorientován. Takže světelné znečištění nemá vliv jenom na nás, ale i další druhy. Je tedy proto třeba dodržovat rozdělení světla a tmy.

A jak se nám to zatím daří? Jsou tam nějaké alternativy? Třeba když je to u té astronomie, tak se řeší, že by reklamy nebo pouliční lampy neměly svítit nahoru. Jak je tomu z hlediska biologie? Nebo si prostě napícháme melatoninové injekce a bude to vyřešeno? Předpokládám, že takhle to asi řešit nebudeme...

Dnes už architekti na tuto problematiku častěji berou v potaz. U nás na středním Slovensku třeba už měnili osvětlení u památek. Všichni se asi shodneme, že to vypadá pěkně, ale u některých památek to již bylo upraveno s ohledem na živočichy. U pouličních lamp pak platí pravidlo 'sviťme si na cestu, ne na hvězdy'. Všesměrové lampy svítící všude jsou i neekonomické a v zásadě většina jejich světla je zbytečná. Je proto třeba dbát, aby lampy měly horní krytí nebo jinou podobnou úpravu.

A co se týká nás jako jednotlivců, je to mega jednoduché – vlastně jediné, co musíme udělat, je po rozsvícení večer zakrýt okna závěsy. Už jen tím podstatně v součtu redukujeme světelné znečištění.

No a pojďme k závěru a k emocím živočichů. Co si pod tím mám představit?

Chci se zabývat měřením emocí živočichů. V zásadě platí, že emoce vyjadřujeme my lidé každý den – i kdyby jen různými výrazy tváře. Jde o fyziologický proces, a to bude i můj předmět zájmu. My si už mezi sebou nějak dokážeme rozumět, mezi našimi emocemi. Ale pokud chceme lépe porozumět i jiným druhům, budeme muset detailněji zkoumat i jejich emoce. Ale víc o tom asi řeknu, až poté, co si výzkumem projdu.

Já ti díky moc, že sis udělal čas. Držím hodně pěstí se studováním dále, zvířecími emocemi a cokoliv dalším, co se rozhodneš studovat!

Celé video s Karin najdete na odkazu zde, její kanál na Instagramu najdete potom zde.