Ahoj, Lukáši. Svou sportovní postavou oplýváš od dětství nebo máš nějaký inspirativní příběh tlouštíka, který se vypracoval?
Lichotníku! V podstatě od dětství byla moje postava spíše vyhublá, než sportovní.  Táta vždy na koupališti říkával, ať se obleču nebo mě zabaví sociálka. Díky kolu se mi povedlo vyrýsovat dolní končetiny, a když se přidalo plavání, tak i vrchní část. Pro mé sportovní potřeby a zaměření má tahle postava výhody, protože čím míň zbytečných kilo, tím je závodník rychlejší.

 

 

Gratuluju k úspěšnému dokončení medicíny. Od září prý nastupuješ v Brně. Prozradíš, na které oddělení a co tě ke zvolenému oboru vedlo?
Děkuju. Nastoupil jsem na Oddělení pro adaptaci ve FN Brno, z kterého mne podle mnou zvolené specializace umístili na Pediatrickou kliniku do Dětské nemocnice, což jsem si taky přál. K tomuto oboru mě táhne především to, že práce s dětmi je v mnoha ohledech jiná než práce s dospělými. Pro někoho je to právě důvod proč s dětmi pracovat a pro někoho zase proč se jim vyhnout.

 

 

Podařilo se ti skloubit těžké studium a náročný tréninkový režim. Nejmenuješ se náhodou Clark Kent? Jak se ti to povedlo?
Tak to studium je tak náročné jak si ho sami uděláme. Hrozně důležitá je organizace vlastního času a pak člověk stihne za den více věcí. I když je pravda, že jsem začal sportování brát vážněji až v průběhu 3. ročníku a do té doby se pilně učil, ale dalo by se to asi i do té doby. Měl jsem spolužačku, která skončila medicínu na výbornou a zároveň jako mistryně světa v raftingu. Já se přiznám, že sem zase poslední 3-3,5 roku těžil z mé investice do studia na začátku a pak to trochu i flákal, ale ne tak, že by se mi nepodařilo neudělat zkoušku na první pokus. I když párkrát sem měl namále :-P (ale průměr za celé studium zůstal něco lehce přes 1,5  ).

 

 

Hodně kluků začíná svou cestu k pohybu přes týmové sporty. Je to i tvůj případ?
No já hrával v mládí fotbal. Nejdřív jako brankář a pak jsem střídal i jiné posty. Bývalí spoluhráči mají kopu srandovních vzpomínek na moje výkony, které při našem setkání nikdy nezapomenou připomenout. Pak mě to přestalo bavit a dělal jsem jiný věci jako třeba divadlo nebo bruslení, ale jenom for fun, ne závodně. A hlavně seděl u počítače. A pak až někdy na „výšce“ jsem začal s běháním, ke kterému se časem přidalo i kolo a plavání… A pak se to všechno zvrhlo ;).

 

 

Cross triathlon i bare-foot running jsou v podstatě jen jiné verze dobře známých sportovních disciplín. Začínal jsi taky s jejich „normálními“ variantami?
Tak běhat jsem skoro hned začal ve Vibram fivefingers – pětiprsťácích bez žádného tlumení, takže si noha hned od začátku mohla zvykat na přirozenější dopad, který byl pro nohu nejvýhodnější a nejpřirozenější. A pak už to byl jenom malý běžecký krůček k barefoot. Ale barefoot běhám jenom závody speciálně s barefoot kategorií jako napřiklad Prague barefoot run, Bratislavský beh bosých, Barefoot halfmaraton v rámci Banskobystrického maratonu. Jinak závodím v pětiprsťácích a na triatlonu v minimalistických (jakože barefoot) botách do terénu od Vivobarefoot. 
A taky cross triathlon jsem začínal rovnou protože bike, kterým jsem disponoval, byl horský. Cross triatlon se liší od normálního i v tom, že je potřeba mít kromě vytrvaleckých a taktických dispozic i předpoklady technické, na prudké výjezdy a sjezdy s mnoha překážkami a nástrahami jako kameny, kořeny, potoky, bahno, skoky…a podobně. Prostě terén.

 

 

Na Instagramu máš kromě záběrů ze závodů i fotky svých veganských pochoutek. Kdy ses rozhodl vzdát se živočišných produktů?
Tak maso jsem přestal jíst před 7 lety, kdy jsem dost experimentoval se stravou, až to zůstalo u veganství, kterému holduju už více jak 3 roky. Vyhovuje mi to hodně při sportování, i když je časově náročnější si připravovat hodně jídla sám, protože ne všude si můžete objednat plnohodnotný veganský jídlo i když v Brně je teďka už celkem slušný výběr plant based restaurací. Ale stojí za to věnovat tomu čas.

 

 

Je těžké sestavit veganský jídelníček tak, aby odpovídal tvým výživovým potřebám?
Není to těžké, ale chce to nějaký čas, než se člověk rozkouká a zjistí, že veganství není jen o vodě, chlebu a listí. Pak zjistí, že ta strava je často mnohem bohatší a pestřejší, než to na co byl člověk zvyklý. To je jako se vším, kdo hledá, ten najde. A v dnešním světě internetu není problém najít ty správné informace a inspiraci.

 

 

Na závěr nám prozraď, jak sis udržel motivaci, když jsi procházel nějakou krizí ať už ve škole nebo při tréninku?
Nevzpomínám si na žádnou krizi. Myslím, že je to tím, že nedržím v hlavě negativní věci. Poučím se z nich, posunu se a nechám je za sebou

 

Díky za odpovědi a ať se ti daří v práci i ve sportu!